Ivan Říha: Ve skupinách máme nyní 64 dětí školkového věku

Již roky působí u těch úplně nejmenších. Z některých jeho svěřenců se však stali spoluhráči nebo hráči A-týmu či dokonce reprezentace. Na Baníku nenajdete příliš hráčů, které neučil bruslit Ivan Říha, hlavní trenér základny. Ta v současné době nabízí tréninky pro děti až čtyřikrát týdně a stále přijímá nové členy. I ty, které na bruslích nikdy nestáli…

Nedávno se uskutečnil hokejový nábor, tak jak s odstupem času můžete akci zhodnotit, jak nábor probíhal a jaký měl efekt?
Nábor probíhal, tak jak má, respektive protože se jednalo o celorepublikovou akci v rámci Týdne hokeje, máme nějaký mustr daný Českým hokejem a ten dodržujeme, plus do toho přidáváme vlastní vylepšení. Vždy se snažíme, aby si to užily hlavně dětičky, které přijdou. Doufám, že se nám to povedlo. Vesměs mám pozitivní ohlasy, a právě to vidíme i na trénincích po tomto dni. Přihlásilo se mi 14 rodičů s dětičkami, kteří již přišli na trénink. Myslím, že to je skvělé číslo.

Jaká je situace na základně v současné době a jaké jsou počty dětí?
Situace je skvělá, trénujeme v několika skupinách rozdělených dle schopností na Falko Aréně nebo na Baníčku všichni najednou. Abychom nebyli v přetlaku, tak jsme některé děti posunuli už do vyšší kategorie. Nyní máme ve skupinách 64 dětí školkového věku.

Jste s tímto stavem v porovnání s dřívější dobou spokojen?
No samozřejmě je to potěšující. Pro mě a troufám si říct, že i pro celý klub je nábor jedna z nejdůležitějších aktivit. Bez náboru bychom neměli odchovance, další vzory pro naše děti a ani hráče, kteří to třeba dotáhnou do nejvyšších lig světa. Takže pokud teď máme hodně dětí, tak jsem s tím velice spokojen. Bohužel dříve se na nábor tolik netlačilo a teď se to projevuje ve vyšších ročnících, kde chybí děti.

Jak často a kde základna trénuje?
Máme 4 tréninkové skupiny. Dvě skupiny těch začínajících a mladších dětiček trénují 3x týdně (čtvrtek, sobota, neděle) a další dvě skupiny ve směs předškoláků mají možnost trénovat dokonce 4x týdně (úterý, pátek, sobota, neděle). Jak je již výše zmíněno, buď trénujeme na Falko Aréně, kde je menší hřiště ideální pro osmi až dvanáctičlennou skupinu dětí. A většinou soboty trénujeme na zimním stadiónu na velké hrací ploše.

Zmínil jste Falko Arénu, tak co tato změna přinesla a jak náročný byl přesun na menší halu?
Přesun nebyl náročný. Děti v naší základně nemají svou kabinu (ani my jsme ji tenkrát neměli až do 3. třídy) a tak si nosí výstroj nebo chodí rovnou oblečené z domova. Myslím, že tedy rodičům bylo celkem jedno, jestli dojedou na Baník nebo na Falko Arénu. Změnou je právě rozdělení do skupin. I to je změna, která myslím, prospěje všem. Ve skupinách se dětem můžeme více věnovat a na menším hřišti jsou furt v zápřahu a poblíž, tudíž se nám nemohou ztratit z dohledu.

Na co se v trénincích zaměřujete?
U základny jsou to hlavně hry, jakékoliv. Oblíbené jsou Rybičky rybáři, Medúzy, Mrazík, Molekuly...atd. Však děti to musí bavit a je ještě brzy na nějaký dril. Při těch hrách se ty dětičky nevědomky naučí také spoustu hokejových dovedností. Kolikrát se s ostatními trenéry zasmějeme, že špunti vlastně celý trénink jezdí "bazény" na velkém hřišti a vůbec si to neuvědomují. Prostě je v tom nějaká hra nebo příběh, a tak je to baví. Udělat někdo takový trénink mně, tak se mu na to vyprdnu (směje se).

Co Vás při těchto trénincích nejvíce zahřeje na srdci?
Vždycky je to úsměv a nějaká potěšující slova. Hlavně, když chtějí přijít znovu. Teď nedávno mi jedna maminka řekla „pane trenére u našeho malého jste bůh a co řeknete, to je pravda". Něco na tom asi bude ne? (směje se)

Kromě Vás se základně věnují i další trenéři. Tak kdo jimi jsou a jak hodnotíte jejich práci?
Skupinu Z1 má primárně na starosti Radek Šenkýř – stále ještě výborný hokejový brankář, baníkovský srdcař, trénuje už také mnoho let, vychoval již spoustu dětí jako otec i jako trenér.
Skupinu Z2 má na starosti Michal Rozsypal – aktivní hráč B-týmu Sokolov, baníkovský odchovanec, jako otec má skvělý přístup k dětem. Skupinu Z3 má na starosti Roman Prošek – mistr extraligy, skvělý hráč, který má nespočet zkušeností z nejvyšších lig, jako otec má skvělý přístup k dětem. Skupinu Z4 mám na starosti primárně já – také jsem už něco nahrál i natrénoval. Dalšími, co nás doplňují při trénincích jsou Lukáš Harang – je velice zapálený trenér, již s několikaletými zkušenostmi, nyní dokonce pomáhá trénovat i v sousedním Německu, stále se vzdělává. Také nás občas doplňují i další hráči B-týmu, kteří pomáhají hlavně při těch větších akcích jako jsou nábory, dny dětí...atd.
My všichni máme své hlavní povolání jiné a trénování děláme ve svém volném čase. S prací všech jsem velice spokojen, nastavili jsme si pravidla a funguje to. Že základna funguje tak dobře, je zásluhou i ostatních trenérů.

Tréninku základny se věnujete již delší dobu, sledujete cestu svých svěřenců? Jak hodnotíte ty, kteří prošli Vašima rukama, ať dříve či v nedávné době?
Mám se cítit staře? (směje se). Někteří kluci, které jsem trénoval ve svých začátcích už jsou dospělí chlapi a hrají se mnou třeba v B-týmu. Samozřejmě, že se to snažím sledovat. Hlavně u těch, kteří stále hrají na Baníku. Momentálně v A-týmu nastupuje Robík Šlechta, kterého jsem před lety trénoval, a i on už teď začíná svou trenérskou kariéru, tak je to vtipné, když se potkáme v trenérské šatně a říkáme si, jak to bylo dřív atd. Zatím nejvýše z mých svěřenců to dotáhnul Jirka Ticháček, který nestupuje v extralize za Kladno a také za reprezentační tým.

Ze základny následuje přesun do přípravky, kde velká část dětí dochází do hokejové třídy. Jak hodnotíte „zespoda“ práci v těchto třídách?
I když toho nemám málo a v jedné z těch hokejových tříd mám dítě, tak se občas objevím na střídačce i u těchto dětí. Ta práce, co tam s nimi trenéři dělají, je až neuvěřitelná. Funguje to skvěle. Když jsem na té střídačce, tak ty děti prostě ví, co mají dělat, jak mají hrát, a i ty výsledky tomu odpovídají. Zároveň i z pohledu rodiče je to pro mě úplně bezva, poněvadž si Ondýse vyzvednu 4x v týdnu kolem 15. hodiny na stadiónu a může dělat i další aktivity, co ho baví a chce dělat.

V čem vidíte největší výhodu těchto hokejových tříd?
Jelikož tréninky probíhají, když jsem v práci, tak výhoda je, že nemusím mrznout na stadiónu, o syna je postaráno, naučí se i sám oblékat, po tréninku si ho vyzvednu na stadiónu nebo v družině a máme spoustu času i další aktivity. Samozřejmě to, že trénují 4x týdně je také obrovská výhoda. Prostě se toho naučí víc.

V úvodu jsme zmínili nábor, tak jak se tato akce připravuje a jak je vůbec obtížné dostat děti k hokeji?
Musím uznat, že dříve jsem hodně nadával, že děti jen sedí doma u telefonů a počítačů, ale nyní již vidím, že tomu tak úplně není. Samozřejmě je takových určitě dost, ale je i spoustu rodičů, kteří děti právě přivedou ke sportu, a to mě těší. Když je přivedou na náš ukázkový den, tak jsem samozřejmě ještě radši a chceme se chopit šance a děti u nás udržet. Přípravy na takovou akci jsou celkem obtížné, ale tyhle zákulisní věci řeší náš marketingový manažer mládeže Tomáš Bouda, se kterým už léta spolupracujeme při těchto i jiných akcích. Bez něj by to nešlo, de-facto on je základním kamenem mimo ten led. Umí všechno, a tak je z něj chvíli grafik, chvíli redaktor, chvíli infuencer a prostě zařídí, udělá připraví a pak vše vyfotí a sepíše. Za vše DÍKY Tome!

Na co byste děti a v neposlední řadě rodiče ve zkratce nalákal?
Kdo by nechtěl mít doma Pastrňáka (se smíchem), samozřejmě na tu zábavu na ledě. Myslím, že to dětičky u nás baví a nasmějeme se u toho. Hokej je krásný sport a vždycky si dělám srandu, že hokejisté díky své multifunkční přípravě umí hrát téměř všechno.

Plánují se ještě jiné akce kromě samotného náboru?
Samozřejmě, děláme Den dětí, Mikuláše na ledě, v létě děláme stopovačky s opékáním, děláme i stmelovací akce pro děti a rodiče…atd. Je toho spoustu. Teď mě třeba ještě napadá, že jsem viděl už pozvánku na Barevný běh, tak už teď vím, že poběžím a se mnou i spoustu malých hokejistů.

Kromě trénování základny ještě aktivně hrajete z B-tým, věnujete se hokejově synovi, máte rodinu… Tak jak se daří vše skloubit?
Daří / nedaří. Někdy se dostanu do situace, kdy si musím něco z toho vybrat a dát přednost před něčím jiným. Naštěstí mám skvělou ženu, která mě podporuje ve všech aktivitách. Máme to i docela propojené, jelikož moje paní učí v 1. hokejové třídě…

Děkuji za rozhovor
Také děkuji