David Soukup: Rád bych viděl v mládeži další posun a ještě více dětí

Mgr. David Soukup se z pozice generálního manažera přesunul k mládeži. Zde se snaží manažersky posunout klub k naplnění dlouhodobého cíle, který je sice stále vzdálen, ale Baník se mu snaží po krůčkách přiblížit. Více v následujícím rozhovoru.

Jaká je Vaše role u mládeže a proč jste přijal tuto funkci?
Z jedné strany moc časové kapacity pro výkon manažerských kompetencí v tomto období nemám. Ale uvolněním od áčka určitý prostor vznikl, tak se to logicky nabízelo. Pomáhám tedy s řešením manažerských věcí okolo mládeže, přičemž sport zůstává Petrovi Holejšovskému a s administrativou nadále pomáhá Karel Makovec.

Mládež vstoupila do nové sezony, tak jaká jsou očekávání obecně?
Obecně bych rád viděl další posun, plus více a více sportujících dětí. To je nutně propojené s podmínkami a s prací trenérů. Tedy i v tomto musíme být každý rok lepší a lepší. Ten cíl se dlouhodobě nemění, prostě být v mládeži jeden z top klubů v republice. Je to běh na delší trať, na druhou stranu je na tom třeba pracovat dennodenně a je to práce celého týmu.

Pojďme postupně k jednotlivým kategoriím. Co bude cílem juniorky, která nastupuje v soutěži jako rezerva karlovarské Energie a již i využila posil z extraligy?
To se nemění, postup do Ligy juniorů. Nemusí to být hned, ale ve střednědobém horizontu tuto soutěž potřebujeme a chceme. Loni se to nepovedlo, tak letos další pokus.

Třetí sezonu máme dorost v Lize dorostu. Je rok od roku těžší se v této soutěži udržet?
Je to těžké zejména v momentě, kdy do dorostu kvalita a kvantita nedorazí z nižších ročníků. S tím se zatím potýkáme. Jedna věc je soutěž udržet, druhá z ní a v ní vychovávat kvalitní hokejisty pro juniory a pro dospělý hokej.

Naopak letos jsme vstoupili do sezony bez kategorie U15. Příčinou je nedostatek hráčů, šlo tomuto zabránit?
No tak jistě že šlo. Ale klíč je právě v tom, že funguje celý systém, který začne v přípravce a pak se na to navazuje. Stále nás to zatím dohání, teď to „odnesla“ devátá třída a částečně je to i o absenci týmu v lize straších žáků A. Věřím, že se už se to mockrát nestane.

V Lize starších žáků „B“ máme naopak dva týmy. Co chybělo k tomu, abychom přihlásili jeden tým do Ligy starších žáků „A“?
Zde kvalita. A souviselo to s pohledem na to, jaký herní program pomůže hráčům více. Rozhodnutí sportovního úseku respektuji a asi to tak je správně. Příští rok snad účast v elitní lize bude zajištěna. Ale není to právě jen o účasti. Musí to být o tom, že to působení v soutěži má úroveň, jsme konkurenceschopní, navazují na to další kategorie a hráčům to pomáhá v dalším růstu.

Mladší žáci jsou zastoupeny v obou soutěžích. Toto je asi stav, který je ideální…
Ano, je to základní předpoklad toho systému. Aspoň po kvalitativní stránce. Zápasy v A ligách mají vyšší úroveň. Byť je to samozřejmě náročnější jak herně, tak organizačně, tak i finančně.

Přípravky se pak přihlásily nejen do Karlovarského kraje, ale i do Plzeňského. Z jakého důvodu jste zvolil tento model?
Jednak mají děti více zápasů a herního vytížení a jednak je dobře, že si to občas zkusí v jiném prostředí, s jinými týmy. Obecně navíc platí, že v sousedních krajích je kvalita soupeřů přece jen vyšší, než je tomu u nás. Byť opět platí, že to je finančně, organizačně a trenérsky náročnější model.

Co hokejové třídy obecně? Jak vnímáte tento krok a fungování tohoto projektu s odstupem?
Opět je to celé o systému a toto je jedna z jeho částí. Je moc dobře, že jsme s tím začali. Je velmi dobré, že se neustále rozšiřuje počet studentů v těchto třídách, je to ideální model jak pro sportování dětí, tak pro organizaci jejich času.

Jsme u základny. Jak jste spokojen s prací v této kategorii?
Toto je část, která velmi dobře funguje už nyní. Odráží se to i na tom, že neustále rostou počty dětí. Realizační týmy to s dětmi umí, a to nejen okolo hokeje, ale obecně. Je to radost. Jen musíme reflektovat situaci, vylepšit podmínky a zázemí pro nové kategorie a děti. Je to první předpoklad k tomu, aby to nakonec fungovalo až u těch juniorů nebo v seniorském hokeji.

Samostatnou kapitolou jsou nábory, tak jak hodnotíte tuto činnost a jak jste spokojen s počty?
To s tím souvisí. Je to odraz práce trenérů, resp. celého sportovního úseku, ale i toho, jak nábor v praxi probíhá, jaká je jeho prezentace. I zde platí zase to samé, že s tím je spousta práce, ale přináší to výsledky.

Baník se činil i při návštěvách školek, zahájeno bylo například i bruslení pro mateřské školy. Chystáte i další projekty?
Je to o nápadech, ale pak i o tom, jak to zrealizovat. Je dobře, že nápady na další aktivity jsou a že se o nich stále dokola uvažuje, mluví a vymýšlí se. Pak musíme najít kapacity na realizaci. I to se ale celkem daří. Konkrétní aktivity a nové věci bude prezentovat marketing, který jsme mimochodem pojali také jinak a lépe, než bylo pro mládež zvykem v minulosti a je to hned vlastně jedna z pozitivních změn.

Jak již bylo naznačeno, plánované jsou Falko cupy. Můžete nám přiblížit, jak v letošní sezoně budou probíhat a jaké máte očekávání?
Doufám, že už je to tradice. Myslím, že jsou to velmi dobré turnaje, které baví děti, rodiče, i trenéry. To potvrzuje i zájem účastníků. Letos tuším, že budou turnaje čtyři. Účast bude snad ještě kvalitnější než v minulých ročnících a věřím, že organizaci zvládneme minimálně stejně dobře, nebo ještě také vymyslíme něco pro zlepšení. Je to už i vizitka klubu, města a účastníci už mají i určitá očekávání. Takže je to závazek a odpovědnost.

Myslíte, že i díky právě těmto turnajům a aktivitám nás již hokejová obec vnímá lépe než v předešlých letech?
No, to by bylo zajímavé si udělat průzkum. Zrovna nedávno jsem na ČT Sport viděl a slyšel v pořadu Buly pana Antoše, který nás chválil. Tak myslím a doufám, že by to dopadlo takto pozitivně, a že nějaká změna by vnímána byla i u ostatních. Na druhou stranu, nejsme celkově tam, kde by to mělo celé být, tak nutně i ty rezervy budou vnímány hokejovou obcí. Čili posun podle mne vnímán je a asi je úměrný tomu, co se povedlo a co naopak ještě ne. Není to určitě ale tak, že by na nás všichni zírali a sedli si z nás na zadek.

Jsme třeba pozitivněji v práci s mládeží vnímáni u partnerů, města apod.?
Já myslím, že obecně málokdo, kdo se sportování dětí nevěnuje nebo to nevidí úplně zblízka je schopen si uvědomit, jak je to vše časově, emočně náročné. Proto je třeba si všech těch lidí, co se o děti starají a dělají to pro ně hrozně moc vážit. No a zpět k otázce. Takže ono stačí, když vám nehází nikdo klacky pod nohy a je super, když se to někde potká a někdo další pomůže, nebo pochválí, nebo poděkuje. S městem myslím, že to vcelku funguje. Nějaká další témata a úkoly, jako třeba zázemí pro nové hráče, exteriér a interiér zimního stadionu apod., máme zrovna aktuálně k jednání.

Narůst počtu malých hokejistů se projevuje i v potřebách kabin. Je nějaký posun v tomto směru?
Hledáme řešení, kde můžeme. O tom jsou právě ta jednání s městem a snad se v tom posuneme. Už nás to tíží hodně.

Co další možnosti mládeže, ať už tréninkové nebo prostředí. Chystají se v tomto ohledu nějaké změny?
Tak co můžeme sami nebo ve spolupráci se SOTES vyřešit, o to se snažíme průběžně. Další témata jsou pak složitější a je třeba se dohodnout právě s městem. V rámci toho se bavíme i o tom, že by se ustanovila expertní skupina na zpracování studie toho, jak do budoucna zimní stadion řešit a jak ho lépe přizpůsobit provozním, ale i technologickým potřebám. Nominace osob pro členství v tomto týmu už jsme vedení města předali. No a pak je hrozně pozitivním projektem záměr vybudování Falko Arény soukromým investorem v objektu bývalé prádelny u nemocnice. To je velký posun v tréninkových možnostech a nejen v tom. Musíme tomu jako klub maximálně pomoci a maximálně záměr podporovat a věřím, že tato podpora bude přicházet i od dalších institucí a partnerů.

Samostatné téma jsou asi i ledy…
Tak to souvisí s výše uvedeným. Ve Falko Aréně vznikne pro klub prostor pro dalších až 20 tréninkových hodin týdně. To je super. Plus další prostor pro individuální Skills tréninky. K tomu ještě celé tréninkové zázemí mimo led. Na samotném zimním stadionu je to spíše jen o tom, jak to v nastavených limitech co nejlépe zorganizovat. Ale s růstem počtu hráčů, počtu a kvality soutěží je to více a více na hraně. Zatím to v nějakých kompromisech jde, ale existují i města a kluby, kde vám rovnou řeknou, že to bez druhé plochy není vůbec možné. Tak tam zatím nejsme a těšíme se aspoň na šatny, tréninkové zázemí a obnovení střelnice.

U trenérského obsazení došlo také k určitým změnám, jak jste nyní spokojen s tímto stavem?
Počtem trenérů jsme v podstatě ok. Odborně myslím také v pořádku. Na placené trenéry navazuje spousta dalších částečných úvazků a dobrovolníků. Za to je třeba všem hlavně poděkovat. Nicméně patří sem i kritický pohled, a když chceme být lepší, tak musíme některé věci změnit a zlepšit. Myslím si, že je to o celkovém sladění, shodě, a o pochopení co a jak chceme dělat, o denním tlaku na to, aby se to celé posouvalo dále správným směrem. Musíme mít všichni stejnou vizi a pro to zkusit dělat maximum. Je to dlouhodobá a svým způsobem nevděčná práce. Vrací to sportující děti, a to co se z nich podaří vychovat za osobnosti. Trenér je v tom nezastupitelný a musí být vzorem.

Se vším souvisí i rozpočet mládeže. Musel být navýšen a je těžké ho naplnit?
Tak navyšujeme prakticky každý rok. Není to tak dramatické jako u A týmu, ale ten posun, a ne malý je i zde. Nemůžeme už dávno spoléhat jen na členské příspěvky a podporu institucí. Musíme se peníze snažit získat i v komerční zóně, a přitom z toho na druhou stranu neudělat businessovou záležitost a neoslabovat v malém rybníce potenciál pro A-tým. Největší navýšení představuje materiální vybavení pro děti, více ledů, účasti v dalších soutěžích, odměny pro trenérské týmy a budou to samozřejmě naše nové ledy ve Falko aréně, které budou k dispozici snad brzy. Sehnat na to vše další finance je jedna z mých odpovědností. Snažit se ale musí všichni a také musíme výdej každé koruny pečlivě zvážit.

Jak jste úvodu řekl, chcete, aby Baník patřil mezi TOP kluby v práci s mládeží. Jak se toto daří naplňovat?
Tak toho už jsem se v některých odpovědích dotkl. Říkám stále, že jsme trpěliví. Ale musíme se zlepšovat pořád. Někdy a někde nám to jde lépe, někdy a někde hůře. Máme i objektivně řadu limitů. Ale cíl zůstává a myslím, že se malými krůčky k němu přibližujeme.

„Gró“ všeho jsou rodiče. Jak se daří v tomto směru spolupráce a komunikace?
To je věcí odpovědností trenérů. Je to velké téma. Je zřejmé, že dobrý trenér si s tím umí poradit lépe, i když pro nás to bude vždy zóna, kterou nemáme pod kontrolu a nemůžeme ji ovlivnit ze 100 %. Ale to neznamená, že se tomu máme vyhýbat. Právě naopak a myslím si, že to je úplně zásadní. Rodiče jsou hlavním rizikem, ale zároveň největším potenciálem a příležitostí.

Co přejete mládeži pro probíhající sezonu a do budoucna?
Pořád to samé. Ať to hlavně všechny baví, mají skvělé zážitky, pomůže to osobnostnímu rozvoji dětí a ať je těch dětí na sportovištích co nejvíce. A když už na sport a v našem případě konkrétně na hokej přijdou, tak ať vše funguje tak jak má a formuje to děti správným způsobem. To je pro ně v dnešní době hrozně moc důležité.

Děkuji za rozhovor a ať se daří…
Také děkuji